bezmoc, Lukašenko a politická korektnost

 Bělorusko. 

Já upřímně nikdy neřešila, co a jak se ve světě děje, než jsem se nastěhovala do Prahy. O politice se baví dospělí, tak už to bývá. Možná právě proto, že jsem nikdy nechtěla být dospělá, debaty o politice nějak nerozebírám. Nešťourám se v lidech pokud nemám tři promile a snažím se zapadnout do davu. Proč? 

Když byly poslední prezidentské volby v Česku, potkala jsem Zemanovce, který mi vysvětlil jeho pohled na věc takovým způsobem, že jsem i já sama uznala, že náš pan prezident má neskutečné charisma a není hloupý člověk. To samozřejmě nemění nic na mém rozhodnutí volit opozici. Ovšem na zdi facebooku se mi začaly objevovat příspěvky typu: "Pokud volíš Zemana, rovnou si mě smaž z přátel. Takový lidi já kolem sebe mít nechci." Proč? 

Tohle pro mě byl zlomový moment, kdy jsem s přáteli přestala řešit politiku a začala spíše investovat do kvality našich vztahů. Než přišel rok 2020. 

Co jiného mají lidi řešit, než příspěvky na internetu. 

V Bělorusku byly volby, ve kterých opět a znovu zvítězil vážený Lukašenko. Manipulace s hlasy? Vypadá to tak. Evropská Unie i Spojené Státy nesouhlasí s běloruskou politikou. Vidíte osmdesátej devátej? Možná trochu. Budeme se tvářit, že je v naší zemi vše pod kontrolou, budeme brutálně mlátit civilisty, abychom si udrželi moc. Ale však víte, jak to dopadlo v Československu. Andrejovi se taky celý ty volby nějak nezdaj, což je podle mě dost důležitý vzhledem k jeho minulosti. A když už nesouhlasí Andrej...

Jsem zklamaná, že Vláďa podporuje tyhlety komunistický šarády. Stejně jako Čína a Venezuela, jak jinak. Zbytek světa se chytá za hlavu. Možná tu přeci jen je naděje, že utopie jednou bude skutečná. A ve finále je to vlastně všechno jedno. 

Policie mlátí děcka, mladý, ženský i starý, hlava nehlava, vypadá to na velkej randál. A my všichni sedíme doma u sociálních sítích a bezmocně se vztekáme. Život je naprd, když tuhle bezmoc pocejtíte, co? Můžeme být doopravdy čím chceme? Protože zrovna právě teď bych chtěla bejt jeden z těch filmových nájemných vrahů, co si prostě jen zabalí kufr a zabookuje hotel v Minsku. Raz dva tři. 

Nemůžeme dělat nic. Nikdy. S ničím. Můžeme se jen zaměřit na to, jak žijeme život jako individua a zároveň se vnímat jako něco, co vlastně vůbec nemá význam. Ale víte, co je pozitivní? Význam nemá ani ten Lukašenko nebo Andrej Babiš. Protože jaký zlomek času tady ve Vesmíru stráví?